Bratrstvo komunistické pracky

Dle sdělení ČTK prezident republiky Miloš Zeman navrhl na uprázdněné místo ústavního soudce Pavla Šámala. Ten prý kandidaturu přijal. Pavel Šámal stál dlouhé roky v čele Nejvyššího soudu. Vzhledem k tomu, že se pomalu blíží věkové hranici, která je pro funkci soudce Nejvyššího soudu brána jako konečná, musel by se této práce vzdát. Jeho případné jmenování do funkce soudce Ústavního soudu toto řeší; na soudce Ústavního soudu se totiž žádné věkové limity nevztahují. Pokud bude Pavel Šámal při smyslech a i jinak zdráv, bude moci sloužit vlasti prakticky až do smrti. Jako jiný soudní terminátor – Pavel Rychetský.

S Pavlem Rychetským spojuje Pavla Šámala i jejich komunistická minulost. Jak lze dohledat na Wikipedii, podobně jako Rychetský také Šámal v minulosti byl členem Komunistické strany Československa. V každé slušné společnosti by to byl jistě důvod, aby mu byla pro působení v justici demokratického státu vystavena stopka. V realitě České republiky je však dřívější členství ve zločinecké komunistické organizaci bráno zřejmě jako výhoda.

Podobně jako dříve Pavla Rychetského, také nyní Pavla Šámala do funkce soudce Ústavního soudu navrhuje prezident Miloš Zeman. Nutno podotknout, také bývalý komunista.

Místních poměrů neznalý člověk by se nejspíš podivoval, jak to, že 30 let po tzv. sametové revoluci nejsou do nejvyšších pater české justice navrhování a voleni lidé nezkompromitovaní předchozím působením v KSČ. Poučený člověk ale ví, že nelze jinak. Česká justice je totiž bývalými bolševiky doslova prolezlá. Už v roce 2011 na stav justice poukázal jmenný seznam soudců a státních zástupců, dosud činných na nejrůznějších patrech justičního systému. (Seznam vydalo ministerstvo spravedlnosti; dnes již ho na stránkách ministerstva budete ale marně hledat. Byl totiž vymazán.) Podle seznamu pracovalo v roce 2011 v justici  618 soudců s komunistickou minulostí (pětina celkového stavu). V případě státních zástupců byl podíl bývalých komunistů pracujících i po roce 1989 v české justici ještě vyšší – 359 (celá třetina). V seznamu byly později nalezeny určité chyby. Některá jména byla uvedena chybně, jiná naopak chyběla. Celkový obsah sdělení však byl zcela jasný – i po roce 1989 se mohli bývalí političtí vězni, pokud by přišli do soudní síně, setkat tváří v tvář s těmi, kdo je před sametovou revolucí posílali do lágrů a jinak perzekvovali.

Podle zjištění Českého rozhlasu z  roku 2019 je stále v řadách českých státních zástupců 204 bývalých komunistů.

Tento stav je naprosto skandální! Odporná je především smířenost, jakou s tímto faktem projevují politici. Přitom to nejmenší, co mohou udělat, je to, že například senátoři smetou se stolu prezidentův návrh na jmenování Pavla Šámala novým ústavním soudcem. Připomeňme si, že senátoři jsou jinak velmi aktivní, co se týče odsuzování politické minulosti jiného komunisty – Andreje Babiše. Nyní mají tedy jedinečnou šanci ukázat, že jejich odpor vůči premiérovi není účelový.  Že odmítají komunistu ve vysoké státní funkci už z principu.

Na druhou stranu, lze skutečně toto očekávat od instituce, která má v čele jiného bývalého komunistu, Jaroslava Kuberu? Zatím to spíše vypadá, že jde o systém. Nejvyšší patra české politiky a justice i 30 let po sametovém převratu stále okupuje temná síla, která rozhoduje prakticky o všem. Jsou to bývalí komunisté. Lidé, kteří v minulosti sloužili věrně této zločinecké organizaci a kteří, podobně jako nacistická NSDAP, se vyznačují vzájemnou loajalitou a spoluprací. Nazval bych to bratrstvem komunistické pracky, ale obávám se, že to je příliš slabý výraz.

Autor: PB

Snímek: Transparent z demonstrace Miliónu chvilek pro demokracii. Zdroj: fob