Trapani – neobjevený ráj na jihu Evropy

Starověcí obyvatelé dali městu jméno Drépanon. Česky to znamená srp. Dobře to vystihuje tvar pobřeží, na němž město leží a připomíná srpek oceli nořící se do kobaltově zbarvených vod Středozemního moře.

  1. 6. 2017 – Praha

Z Prahy se do Trapani nejrychleji dostanete letadlem. Letecká společnost Ryanair, která po letech znovu začala operovat z pražské Ruzyně, do své nabídky zařadila i mezi Čechy zatím spíše nepříliš známé letovisko na jihu Sicílie.

Cesta do Trapani trvá vzdušnou cestou asi dvě hodiny. Pak přistanete na letišti v Trapani – Birgi. Pro toho, kde se zvláště zajímá o letectví, bude asi zajímavá informace, že jde o letiště s tzv. smíšeným provozem, kde v jednu chvíli můžete na nebi vedle sebe vidět civilní dopravní letadla i vojenské supersoniky. Trapani je také jednou ze čtyř vzdušných základen systému včasné výstrahy NATO v Evropě. V roce 2011 odtud startovala letadla k náletům proti Kadáfího Libyi.

 

Letiště v Trapani je poměrně malé, ale moderní. Zdroj: Wikipedia

 

Z letiště zbývá do města Trapani urazit ještě zhruba 20 kilometrů. K dopravě lze jen doporučit automobil. Ceny za pronájem osobního vozu jsou více než příznivé. K příjemným překvapením rozhodně patří i to, že na Sicílii se za jízdu po dálnici neplatí. Provoz po sicilských čtyřproudovkách je přitom spíše klidný, kvalitou jsou horší než třeba ty ve Španělsku, stále ale ještě o mnoho lepší než naše proslulá D1. Řidič se na druhou stranu musí spokojit s odpočívadly, která mají k západoevropskému standardu dost daleko. Spíše než místo k odpočinku totiž často připomínají skládku odpadků.

Klimatické podmínky na jihu Sicílie jsou určitě přijatelné. Zimy jsou mírné, s lednovými teplotami kolem patnácti stupňů, v červenci a srpnu naopak rtuť teploměru jen málokdy překročí třicítku. Tedy klima, na které je našinec dobře zvyklý. K tomu ovšem obyvatel Trapani může využívat ještě jako bonus moře, které má v tomto místě Středomoří až neskutečně nádhernou kobaltovou barvu.

 

Nábřeží v Trapani. Zdroj: NN

 

Příjezd do Trapani připomíná trochu Balkán či severní Afriku a zvláště pro ty, kdo už navštívili španělskou Mallorcu, může být i trochu zklamáním. Domy jsou malé a úzké, s plochými střechami, na kterých jsou často umístěny tanky na vodu. Silnice jsou úzké a prašné. Prach je zde ostatně všudypřítomný. Stačí nechat automobil zaparkovaný pár dnů na ulici a jemný písek, nesený sem větry z africké Sahary, na kapotě utvoří mohutný poprašek. Jih Sicílie je v létě velmi suchý, s minimem srážek. Je ale také jedním ze skutečně posledních panenských území, které lze ještě dnes v Evropě nalézt. Proto si ho oblíbí zejména ti, kdo se vyhýbají zkomercionalizovaným turistickým rezortům. Dosud ne plně rozvinutému turistickému průmyslu odpovídá i málo rozšířený bezhotovostní styk. Nadšeným majitelům bezkontaktních karet proto lze jen doporučit, aby se pro cesty za nákupy i stravováním vybavili dostatečně velkou hotovostí. Klasické bankovky a mince budou určitě potřebovat.

A teď trocha historie. Město Trapani leží přímo na mořském pobřeží. Má zhruba 70 000 obyvatel. Za starověku tu vznikla nejprve malá osada, která sloužila coby přístav pro nedalekou Erice. Původně se město jmenovalo Drépanon, což v řečtině znamená srp. Název tak upomínal na zvláštní tvar pobřeží, na kterém se rychle se rozrůstající přístav rozkládal. Lidé, kteří zde žili, patřili k tzv. Elimům. Ti sami sebe pokládali za potomky Trójanů, kteří sem podle Thúkydida uprchli po prohrané trojské válce. Jejich skutečný původ se dodnes nepodařilo hodnověrně doložit, Elymům se nicméně o své vskutku mimořádné minulosti podařilo přesvědčit Římany, takže když se Sicílie stala jednou z římských provincií, místní obyvatelé byli osvobozeni od povinnosti platit daně. Po Římanech město postupně ovládli Vandalové, Ostrogóti a Byzantinci, až kolem roku 827 připadlo Arabům, kteří ho přejmenovali na Džebel, což v překladu znamená Hamidova hora. V roce 1077 se města zmocnili Normané a zdejší přístav se stal důležitým bodem v nadcházejících křížových výpravách. V novověku bylo Trapani součástí Neapolského království. Vlivem četných povstání, epidemií a hladomorů se počet obyvatel snižoval, město si ale stále udržovalo jistý význam díky zdejší vojenské pevnosti. Trapani velmi utrpělo během druhé světové války, když se stalo cílem soustředěného spojeneckého bombardování. Po nastolení míru nastalo ale nové zlaté období, kdy město vzkvétalo a to trvá dodnes. Vedle Erice, Segesty a Egadských ostrovů je právě Trapani jedním z nejnavštěvovanějších míst Sicílie.

 

Milovník architektury si v Trapani přijde určitě na své. Baroko všude kam se podíváš. Zdroj: NN

 

Dnešní Trapani je už vzhledem k svojí minulosti zvláštní směsicí antické, maurské a západní kultury, která je svým způsobem zcela jedinečná. Centrum města je přes den poklidné, večer se ale zaplní lidmi lačnícími po dobré večeři a skleničce vína. To platí obzvláště o sobotě, kdy po Corso Vittorio Emanuele až do pozdních nočních hodin proudí nekonečné davy místních i turistů, spontánně si užívajících chvilek volna v kruhu svých nejbližších. Z přilehlých restaurací i venkovních zahrádek do tmy zaznívá hovor hostů i jemné zvonění příborů. Vzduch je plný vůní a teplem se tetelícího vzduchu. Zdálky je slyšet tlumená hudba. A vysoko nad vším se klenou zářivě nasvícená průčelí paláců a kostelů, která šplhají vzhůru do noci, dokud jejich sloupy a těla světců postupně nesplynou s tmavou oblohou. Noc v Trapani ale není nocí, spíše dnem, který se nikdy nekončí.

 

Posezení na Corso Vittorio Emanuele patří rozhodně k příjemným zážitkům. Zdroj: NN

 

A až ráno přeci jenom vstanete, dejte si na ulici třeba mošt z granátových jablek. Sklenička stojí kolem 4 euro a prodavačka vám šťávu z čerstvých plodů vylisuje  přímo před vašima očima. Chutná to skvěle! A pak znovu do ruchu probouzejícího se města. Orientace je tu snadná, protože na Sicílii se snad každé větší náměstí nebo hezčí ulice jmenuje Vittorio Emanuele nebo Garibaldi. Takže si to budete dobře pamatovat. A když pohlédnete na průčelí zdejších barokních kostelů, budete si připadat jak někde v Čechách či na Moravě. Itálie je díky barokní architektuře tak trochu i naším domovem.

 

Pouliční prodavačka granátových jablek. Zdroj: NN

 

Piazza Garibaldi. Zdroj: NN

 

 

Nezávislé noviny

Náhledové foto: Trapani. Zdroj: By ChrisO – Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=900964