Systémově nesystémový Andrej Babiš

Andrej Babiš se už půl roku marně pokouší sestavit vládu. Mnoho problémů by si býval ušetřil, kdyby na rovinu řekl, kým vlastně chce v politice být. Pokud si to rychle neujasní, může to znamenat jeho rychlý konec v politice.

Andrej Babiš se v tzv. super debatě vůdců politických stran, odvysílané před posledními parlamentními volbami v České televizi, vůči stranám, které jsou v českém politickém rybníčku označované jako „tradiční“, tedy např. ODS, KDU-ČSL, ČSSD, vymezil tím, že hnutí ANO označil jako antisystémové. „Ano, my jsme antisystémové hnutí,“ prohlásil doslova předseda ANO. „Ten systém, klientelisticko-korupční, my jsme proti tomu systému. A neházejte nás do jednoho pytle s SPD. SPD je extrémistická strana, my jsme antisystémová. To je ten systém,“ ukázal prstem na spolubesedníky. „Dvacet sedm let tady sedí pan Kalousek a pan Zaorálek, rozkradli tady tisíce miliard, a my jsme proti tomu systému. Takže oni s námi nechtějí, takže vážení občané, dejte nám padesát procent. A je to vyřešeno!“

„My jsme antisystémové hnutí.“ Andrej Babiš v super debatě ČT před posledními parlamentními volbami. Zdroj: Youtube

Je v pořádku, když někdo sám sebe před volbami označí coby antisystémovou politickou sílu. Voliči si tak mohou udělat včas jasno, zda chtějí svými hlasy potvrdit životaschopnost dosavadního politického uspořádání, nebo ho chtějí pozměnit, či dokonce zcela nahradit něčím novým.

Lze předpokládat, že voliči hnutí ANO byli tedy srozuměni s jasnými slovy Andreje Babiše, že hnutí ANO je hnutím antisystémovým. Nelze samozřejmě tvrdit, že všech těch skoro 30 % voličů, co ve volbách hodili hlas Andreji Babišovi, hlasovalo proti systému, nepochybně s tímto povolebním směřováním hnutí ANO ale museli počítat. Dopředu také byli srozuměni s tím, že volí člověka, který čelí trestnímu vyšetřování ve věci možného zneužití eurodotací.

Pokud Andrej Babiš přes to všechno získal v parlamentních volbách zdaleka nejvíce hlasů, mohl si to zcela oprávněně vyložit jako mandát k vystoupení proti dosavadnímu politickému systému. K velkému údivu mnoha svých stoupenců tak ale neučinil.

Andrej Babiš se po velkém volebním vítězství začal chovat naopak velmi, velmi systémově. Nastolil sice možnost, že by se s žádostí o podporu své menšinové vlády obrátil na komunisty, v reálu však začal vysílat velmi jasné signály, že nejvíce ze všeho by stál o sestavení koaliční vlády s ODS. Tedy partaje mající velký podíl na ekonomickém marasmu let devadesátých, rozvoji ekonomicko-politického klientelismu a jen špatně skrývané korupce.

ODS se ale k neohrabaně se chovajícímu Babišovi obrátila zády a ostentativně dala raději přednost spolku stran, který sám sebe, s drzostí sobě vlastní, pojmenoval jako „demokratický“ blok.

Taková konstelace by vlastně předsedovi ANO mohla velmi vyhovovat. Za předpokladu, že by svou údajnou antisystémovost myslel doopravdy. Andrej Babiš však působí spíš jako chlapec, který si ze všeho nejvíc přeje stát se členem klukovské party, kam ho až dosud odmítali přibrat. A tak místo, aby vyhlásil proti „systémovému“ a  „demokratickému“ bloku boj, snaží se ho si spíše nějak naklonit.

Jeho údajná antisystémovost zklamává také vůči orgánům Evropské unie. Andrej Babiš se rád účastní opulentních eurounijních večírků, které miluje pro možnost ukázat se před českými občany v blízkosti ostatních evropských potentátů, a při té příležitosti se pochlubit svými údajnými vyjednávacími schopnostmi, i tak trochu blýsknout svými jazykovými schopnostmi.

Andrej Babiš mohl být českým Viktorem Orbánem, kdyby k tomu projevil dostatek vůle a rozhodnosti. Namísto toho ale bude spíše jen dalším z řady průměrných českých politiků, vynikajících v umění kličkovat, ale neovládajících umění bojovat.

Babišova obojetnost ostře kontrastuje s jiným středoevropským státníkem – Viktorem Orbánem. Orbánovi nevadí, že je eurounijními úředníky a dalšími evropskými politiky nazýván problémem Evropy. Orbánovi nevadí, když je mu vyhrožováno kvůli tomu, že chce ve své zemi dát pod kontrolu politické neziskovky, financované ze zahraničí a konající mnohdy proti zájmům vlastního národa. Orbánovi nečiní problém vypovědět z Maďarska Středoevropskou univerzitu (CEU), šířící multikulturalistickou osvětu a financovanou Georgem Sorosem, přesto, že za to schytal kritiku od svých spojenců z USA. A konečně, Orbán se nestydí postavit na tribunu a z toho místa vyhlásit závazek svůj i své politické strany bojovat za uchování tradiční podoby Maďarska a Evropy.

Právě proto zřejmě Viktor Orbán o tomto víkendu drtivým způsobem vyhrál parlamentní volby. Volby, které charakterizovala velmi vysoká účast lidí, potvrdily, že Maďaři ve své naprosté většině věří, že právě Viktor Orbán představuje důvěryhodného politika. Podpořili tak nejen politické směřování země, jež ztělesňuje, ale také postoj, který má Maďarsko zaujímat směrem k Evropské unii.

Andrej Babiš měl ještě nedávno možnost stát se českým Orbánem. Lidé hlasovali pro změnu zaběhané politické praxe, charakteristické svou korupcí a ideovou zapouzdřeností. Přáli si silného politika, schopného obstát proti neustále sílícímu tlaku z Bruselu, aby se Česká republika přizpůsobila eurounijní politice. Proto také Babiše vybavili na zdejší poměry poměrně silným mandátem.

Andrej Babiš je člověk, který, zdá se, vládne spíše slovy, než rozhodností. Důvodem může být, že sám neví, co vlastně chce. Na jedné straně kritizuje „politiku solidarity“, tedy snahu EU přesouvat k nám imigranty z Afriky, na druhé straně byl jednu chvíli velmi nakloněn myšlence, aby Sososem financovaná Středoevropská univerzita po svém vypovězení z Budapešti přesídlila do Prahy.

Takové, a ještě mnohé další kroky, kterými se vyznačuje Babišova politika, znejisťují voliče hnutí ANO, zda své politické proklamace a závazky myslí vážně. Andrej Babiš se dostává rychle do situace, kdy ho jeho vlastní voliči začnou opouštět.

KDU-ČSL již dnes vypustilo zkušební balonek, aby si ověřilo kompaktnost hnutí ANO. To když, dle ČTK, Pavel Bělobrádek oznámil, že by se dalo jednat o možné menšinové vládě sestavené ze stran „demokratického bloku“, s tichou podporou právě hnutí ANO.

Andrej Babiš tak rychle ztrácí dosavadní jistotu, že bude premiérem vládnoucím s důvěrou poslanecké sněmovny. Namísto toho se iniciativa pomalu ale jistě přesouvá  mimo jeho přímý vliv.

Andrej Babiš mohl být českým Viktorem Orbánem, kdyby k tomu projevil dostatek vůle a rozhodnosti. Namísto toho ale bude spíše jen dalším z řady průměrných českých politiků, vynikajících v umění kličkovat, ale neovládajících umění bojovat.

 

Nezávislé noviny, ČTK

Náhledové foto: Andrej Babiš. Zdroj: fob