Slova a nálepky. Proč Lidové noviny dehonestují druhé lidi

Slova. Akustické či grafické vyjádření našich myšlenek. Sama o sobě jsou slova nevinná. Myšlenky, ať už utajené, či zjevné, však nevinné nejsou. Nálepky, slova, která mají za cíl zraňovat druhé lidi, jsou právě projevem oněch myšlenek, které měly zůstat skryty.

Známe to dobře z posledních týdnů a měsíců. To nálepkování druhých lidí s cílem je dehonestovat. Dát jim pomocí hanlivého pojmenování společenský cejch nepatřičnosti, veřejného zostuzení, předem je vyřadit z jakékoliv diskuse, protože s takovými lidmi se přeci nediskutuje! Takoví se rovnou likvidují!

To nálepkování není nic nového pod sluncem. Ti, co pamatují komunistický režim, to znají velmi dobře. Dnes a denně se s tím setkávali na stránkách novin, při sledování televize, ve veřejném prostoru. Tehdy byly nejoblíbenějšími nálepkami „zahnívající kapitalismus,“ „imperialistický zaprodanec,“ „americký válečný štváč“, „reakcionář“, „kulak“, „nepřítel lidu“, „nepřítel socialistického zřízení“, nebo dokonce „nepřítel Sovětského svazu“.

Lidé, co takto byli ocejchováni, byli následně popotahováni komunistickými úřady, často se ocitli bez práce, jejich děti ztráceli přístup k elitnímu vzdělávání. Co nám to jenom připomíná?

Snad dnešní situaci. Jen malá ukázka z Lidových novin ze dne 12. 4. 2018. V souvislosti s možností, že by další vláda fungovala s podporou KSČM a SPD, se s nejrůznějšími nálepkami roztrhl doslova pytel.

Redaktoři Lidových novin Ondřej Koutník, Tomáš Tománek a Blahoslav Hruška tak píší o sílícím odporu k „rudo-hnědé“ koalici. SPD je charakterizována jako „xenofobní“ strana, popřípadě rovnou „nahnědlá“. Vedle toho už skoro jako lichotka působí zmínka, že se má jednat o „nevyzpytatelné národovce“.

Ten slovník je nám dobře znám! Takto přece mluvili a jednali komunisté. S úmyslem najít si tzv. třídního nepřítele a toho poplivat, zašlapat do země. Zničit! Slovník, který používali, byl tomu dobře uzpůsobený. Měl dehumanizovat, potupit, a pak zlikvidovat.

Dnešní komunisté, ač si tak – z celkem pochopitelných důvodů – neříkají, ale myšlením a chováním k nim mají blízko, jednají stejně. Slovník se sice ideologicky přepóloval, instrumenty ale zůstaly nezměněny. A není divu, že se to teď objevuje právě v Lidových novinách. To je list, který byl od tzv. sametové revoluce vždycky pěkně narudlý. Byla to taková chovná stanice pro bývalé, tzv. reformní komunisty. A dodnes tam přispívá třeba Jiří Hanák, také tzv. reformní komunista. Svými výpady proti českým vlastencům na stránkách Lidových novin zase nešetří jiný fanatický neomarxista – Martin C. Putna. Další jim podobné lze snadno dohledat, ale bylo by to celkem nošení dříví do lesa. Že jsou „Lidovky“ listem, který měl po roce 1989 k exponentům „Pražského jara“ a později tzv. levicového liberalismu vždy velmi blízko, je nabíledni.

V dnešním sloupku Lidových novin (13. 4. 2018) pak komentátor Martin Zvěřina popsal variantu vládnutí ANO s podporou KSČM a SPD coby snadné vládnutí „se smraďochy“.

Co k tomu dodat? Snad jen, že komunisty a kryptokomunisty poznáš nejlépe po slovníku. Nic jiného než urážet (popřípadě likvidovat) druhé nikdy neuměli a nikdy ani umět nebudou. Aspoň že my ostatní víme, na čem jsme.

NN

Náhledové foto: Lenin reloaded. Foto: pxb