Pozor, přicházejí! Země střední Evropy se rychle plní gastarbeitery

Ekonomický boom, který v současné době zažívají země Visegrádu, má i svou odvrácenou tvář. Firmy řeší nedostatek domácích pracovníků stále častěji zaměstnáváním cizinců z východní Evropy. Jejich příchod však nemusí nutně znamenat do budoucna jen přínos.

Na českém pracovním trhu chybí přes 200 tisíc lidí. Míra nezaměstnanosti je přitom v současné chvíli vůbec nejnižší z celé Evropské unie i v novodobé české historii. Bez práce sice stále zůstává 285 tisíc osob (3,8%), podle odborníků z oblasti lidských zdrojů u nich je však malá pravděpodobnost, že po práci skutečně touží. Důvody mohou být různé. Od prosté úvahy, že za nabízenou mzdu se jim prostě pracovat nevyplatí, přes neochotu cestovat za prací do často vzdálených oblastí, až po nejrůznější ryze osobní důvody.

Za této situace sílí tlak českých podnikatelů na vládu, aby zjednodušila podmínky pro příchod tisíců cizinců prahnoucích po české koruně i české životní úrovni. A to přesto, že výše českých platů se – i po určitém zvýšení v loňském roce – stále drží na chvostu úrovně platů obvyklé v Evropské unii. Na východě je nicméně situace ještě mnohem horší. Například důchod na Ukrajině u THP pracovníka dnes tvoří v přepočtu 1500 Kč. Platy pak dosahují stěží 5000 Kč. Za této situace se nelze divit, že je mnoho lidí, kteří sní svůj sen o životě ve střední Evropě.

Svaz průmyslu v České republice požaduje, aby stát povolil příchod co nejvyššího počtu zahraničních dělníků. Hovoří se nejvíce o Ukrajině, Mongolsku, Kazachstánu a Vietnamu. Sobotkova vláda přitom již v loňském roce schválila prolomení stropu na počet pracovníků z Ukrajiny, který byl původně stanovený na 5000 ročně. Zájem o práci ze strany Ukrajinců byl totiž tak velký, že by k naplnění kvóty došlo už za pouhé 3 měsíce. Svaz průmyslu ČR proto požaduje, aby proud pracovníků z Ukrajiny byl trvalý a pokud možno neomezený. Bez tohoto kroku prý české podniky budou dále strádat nedostatkem zaměstnanců, což se projeví nejprve odmítáním výrobních zakázek, později pak i poklesem výkonnosti celé české ekonomiky.

V roce 2017 pracovalo v ČR, dle údajů ministerstva práce, 400 tisíc cizinců. Nejvíce jich bylo ze zemí EU, přičemž se  jednalo hlavně o Slováky (162 tisíc). Legálně pracujících Ukrajinců bylo v ČR 55 tisíc. Dále zde pracovalo 32 tisíc Rumunů, 31 tisíc Poláků a 26 tisíc Bulharů. V zemi našlo práci také 8 tisíc Rusů a 6,5 tisíce Vietnamců. Jak informovala ČTK, celkové počty cizinců legálně pobývajících v České republice koncem roku 2017 převýšily půl milionu osob (524 tisíc). Jejich nárůst za posledních deset let činil 132 tisíc. Více než dvě pětiny z nich tvoří imigranti ze Slovenska a Ukrajiny.

V Polsku je množství Ukrajinců, v porovnání s Českou republikou, ještě vyšší. Hlavně po událostech na Majdanu v roce 2014 jich přicházely řádově stovky tisíc ročně. V současnosti má v Polsku legální práci již více než milion Ukrajinců. Pomáhají tak zčásti sanovat demografický úbytek domácího obyvatelstva. Ještě zajímavější je vývoj situace ve Slovenské republice. Náš východní soused vsadil skoro všechny karty na podporu domácího automobilového průmyslu. V zemi tak působí Volkswagen, Kia, PSA a letos by měla výrobu spustit i zbrusu nová automobilka – Jaguar Land Rover. Automobilový průmysl tvoří 13 % hrubého domácího produktu Slovenska. Současně ale reálně hrozí, že slovenské vozy už brzy nebude mít kdo vyrábět. Zmíněné automobilky zoufale shánějí pro své supermoderní linky zaměstnance.

Jak píše slovenský deník Sme (18. 1. 2018), tamější automobilový průmysl, zaměstnávající v současnosti 130 tisíc lidí, potřebuje nutně ještě aspoň 14 tisíc dalších zaměstnanců. Podnik Volkswagen situaci nouzově řeší přeložením 500 pracovníků ze závodu Audi v Maďarsku. Automobilky ale hlavně tlačí na vládu, aby umožnila příchod nových zaměstnanců ze zahraničí. Slovensko se příchodu zahraničních gastarbeiterů zatím spíše bránilo. Jejich vyšší podíl na trhu práce chápalo současně jako možné ohrožení platové úrovně domácích zaměstnanců. Podle zkušenosti slovenského ministerstva práce a sociálních věcí zahraniční dělníci ochotně pracují za daleko nižší mzdy než Slováci a bezděky tak napomáhají udržovat průměrnou mzdu na nižší úrovni než by bylo pro domácí obyvatelstvo vítané. V roce 2017 nicméně pracovalo na Slovensku legálně 50 tisíc cizinců, z toho 28 tisíc pocházelo z některé ze zemí EU, zbytek pak z tzv. třetích zemí (22 tisíc), nejčastěji Srbska (12 tisíc), dále z Ukrajiny (5 tisíc) a Vietnamu (700). Je pravděpodobné, že se Slovensku již nepodaří déle vzdorovat tlaku podnikatelské lobby a bude muset uvolnit domácí pracovní trh pro zahraniční zájemce v daleko větší míře než bylo dosud zvyklé.

Rovněž v zemích střední Evropy se tak postupně začíná naplňovat scénář, který západní Evropa prožila o několik dekád dříve: mohutný ekonomický boom si vyžaduje zvýšený přísun pracovních sil, které ovšem nelze pokrýt z domácích zdrojů. Podnikatelé si na politicích vynutí souhlas s dovozem levné pracovní síly ze zahraničí, často z kulturně značně odlišných oblastí. Po konci boomu se zahraniční dělníci většinou do své domoviny již nevrátí a zůstávají v Evropě, kam se za nimi vydávají i jejich rozvětvené rodiny. Jejich integrace je limitována jednak ochotou nově příchozích přijmout novou identitu v nové vlasti, jednak slabostí evropských elit, váhajících, zda po nově příchozích lze takovou oběť vůbec požadovat. Do budoucna tak gastarbeiteři mohou představovat zdroj politické a bezpečnostní nestability.

Nezávislé noviny, ČTK.  Foto: pxb