Polské muzeum 2. světové války se stalo předmětem politických šarvátek

Pracovníci nového muzea 2. světové války si byli natolik jisti vládní nevolí, že dokonce neváhali přijít se sloganem: „Navštivte nás dříve, než to tu zavřou“. Co se týká obavy z reakce polské vlády, měli naprostou pravdu. 

Od března, kdy se brány muzea otevřely pro veřejnost poprvé, stačil, dle sdělení serveru Politico, přijít ředitel muzea Pawel Machcewicz o práci a samotné muzeum už bylo sloučeno s jinou institucí. Od nového ředitele se očekává, že přistoupí k takovým koncepčním změnám, které by zdůraznily hlavně rozsah utrpení Poláků během světové války.

Původním zadáním muzea přitom bylo udělat průlom v tradici, která na válku pohlíží čistě z národní perspektivy. Machcewicz nyní varuje, že pokud vláda změní tuto původní koncepci, obrátí se na soud. „Zasahování do expozice je akt barbarství a krok čistě politické povahy,“ říká.

Hádka o muzeum přitom není jen otázkou čistě pro historiky a archiváře. Jistým způsobem symbolizuje rozštěpení celého Polska, které se nyní dělí na dva nesmiřitelné tábory: městské liberály, kteří byli u moci ještě před dvěma lety, a nacionalisty, čili evropské euroskeptiky ze strany Právo a spravedlnost (PiS), kteří zemi vládnou dnes.

A jak to už v Polsku často bývá, zápas o včerejšek je současně bojem o budoucí směřování země.

Kdo trpěl víc?

O tom, že Polsko utrpělo během světové války ohromné škody, nemůže být pochyb. Ztratilo kolem 20 % obyvatelstva, jeho hranice byly v roce 1945 posunuty o stovky kilometrů směrem na západ, miliony lidí přišly o své kořeny a skončily na několik dekád v sovětském područí. Polští komunisté zneužili války k utužení spojenectví se Sovětským svazem, když poukazovali na to, že Polsko bylo zrazeno Západem a proto teď musí udržovat co nejužší vztahy s Moskvou. O mnoho let později pak měla řada Poláků pocit, že příliv peněz z evropských strukturálních fondů, sloužících k modernizaci země, je jen jakousi opožděnou kompenzací za válečné ztráty. Jarosław Kaczyński, předseda strany Právo a spravedlnost, v roce 2007 požadoval, aby Polsko dostalo v rámci EU větší hlasovací podíl jako náhradu za občany, které by Polsko bývalo mělo, kdyby je nezavraždili Němci.

Liberálněji orientovaní historici se domnívají, že narativ pohlížející na Polsko jako na ojedinělý případ dějinného utrpění, neodpovídá pravdě, protože tu je celá řada zemí, které na tom byly obdobně. Například Bělorusko ztratilo větší procento obyvatel než Polsko, takřka všichni evropští Židé byli vyvražděni, také další národy měly rozsáhlý odboj, naproti tomu se našli i Poláci kolaborující s okupanty (podobně se tak dělo ovšem i v dalších zemích). Machcewicz se pokouší převyprávět celý příběh tak, aby se nezaměřoval jenom na Polsko, ale  tuto polskou zkušenost zasadil do širšího rámce.

V gdaňském muzeu tak Machcewicz, společně s dalšími třemi polskými spolupracovníky, otevřeli expozici zaměřenou na líčení specifických zkušeností, které za 2. světové války učinili nejrůznější lidé s holocaustem a nacistickou okupací, kolaborantstvím i hnutím odporu. Ze zahraničí přispěli cennou radou odborníci na problematiku východní Evropy Timothy Snyder a Norman Davies. Téma Polska je zastoupeno sice hojně, nikoliv však dominantně.

V hloubce 14 metrů pod povrchem země, v budově z netradičních červených cihel a skla, je umístěna expozice v hodnotě 12 milionů eur, předvádějící vesměs předměty původně patřící lidem, do jejich osudů nějak zasáhla válka. O expozici je ze strany veřejnosti velký zájem, o čemž svědčí dlouhé fronty před pokladnami dokonce i o víkendech.

Klíče od domu patřícího Židům z vesnice Jedwabne, které v roce 1941 během německé okupace pomáhali zabít jejich polští sousedé, se nacházejí ve stejném oddělení, které vypráví příběh Židů zavražděných v tom samém roce v Iasi, během pogromu organizovaného rumunskými úřady.

Hračky a šperky patřící Polákům zmasakrovaným v roce 1943 Ukrajinskou povstaleckou armádou ve Volyni (tehdy ještě nacisty okupované části Polska, dnes patřící Ukrajině), jsou umístěny ve stejné místnosti, kde se nacházejí rovněž doklady o masovém vraždění Srbů, Židů, Romů a dalších ze strany chorvatských fašistů za ustašovského režimu.

„Já si prostě myslím, že nejlepší cestou, jak pochopit nejrůznější varianty nacistické okupace, je shromáždit je všechny pod jednou střechou,“ říká Machcewicz. „Tak se vlastně nejlépe ukáže, že okupace Polska byla tou nejhorší.“

Text v původním znění zde.

Polský příběh

Pro stranu Právo a spravedlnost ale takový komplexní přístup znamená znevažování polské historie. „Autoři výstavy se rozhodli rozpustit polskou zkušenost v pseudouniversalismu,“ tvrdí Jan Żaryn, senátor za PiS, historik a jeden ze tří odborníků, kteří na žádost ministra kultury dělali na expozici posudek. Żaryn je přesvědčen, že muzeum by se mělo více soustředit na vylíčení „znaků, které jsou pro Poláky typické“, jako jsou například „láska ke svobodě, katolictví, vlastenectví a zvláště pak hrdost na vlastní dějiny.“ Polský ministr kultury Piotr Gliński v polském parlamentu loni prohlásil, že muzeum „by mělo ukazovat polský úhel pohledu.“

Vláda má problém hlavně s tím, že muzeum získalo povolení pro svou činnost v roce 2008, kdy byl premiérem Donald Tusk, tedy hlavní politický oponent PiS. Strana Právo a spravedlnost se pustila do díla hned poté, co se v roce 2015 chopila moci. Menší muzeum v Gdaňsku, specializující se na boj o Westerplattle, kde v roce 1939 došlo k prvním střetům mezi polskou a německou armádou, bylo už počátkem roku 2016 rozhodnutím Glińského sloučeno s větší institucí. Pracovní pozice, kterou zastával Machcewicz byla zrušena a ředitelem nového, sloučeného muzea byl jmenován Karol Nawrocki, historik známý svou podporou výkladu dějin z perspektivy PiS. Nawrocki záhy prohlásil, že expozice bude možná upravena. „Historie je jednou prožitá, ale pak mnohokrát vykládaná. Já jsem otevřen myšlence, že historici i široká veřejnost mohou upozornit na věci, které bude třeba změnit či vylepšit,“ vysvětlil polským médiím po svém nástupu do funkce.

Tomasz Rakowski, nový mluvčí muzea, oznámil, že ohledně budoucí podoby muzea nebylo ještě přijato žádné rozhodnutí, nicméně je jisté, že představy nového vedení jsou značně odlišné od toho bývalého. „Všechna rozhodnutí týkající se veřejných institucí jsou v konečném důsledku politická,“ uvedl Rakowski. „Máme tu nový, demokraticky zvolený parlament, který pověřil profesionální historiky vedením muzea. Tak to má být. Bývalý ředitel taky nespadl z nebe, byl dosazen bývalým premiérem.“

Machcewicz ale oponuje, že muzeum je intelektuálním a uměleckým počinem, na který mají jeho tvůrci autorská práva. 26. dubna odeslal Nawrockému varovný dopis, že pokud v muzeu dojde k jakýmkoliv změnám, obrátí se na soud.

Norman Davies, britský historik specializující se na Polsko a v minulosti i jeden z odborných poradců muzea, uvádí, že v čase, když se expozice připravovala, nebyly na muzeum činěny žádné vnější tlaky. Nyní ale očekává, že dojde k výraznému politickému vměšování. „PiS chce politizovat dějiny do takové míry, jakou jsem za posledních 25 let nezažil,“ říká Davies.

Nezávislé noviny. Foto: By Rudolf H. Boettcher (1rhb) – Praca własna, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=57885932