Nikulin, Skripal a otázka loajality

V nedávné době Česká republika přistoupila na poli zahraniční diplomacie ke dvěma krokům. Oba byly směrem k široké veřejnosti vykomunikovány jako otázka naší loajality k Západu. Slovník cizích slov loajalitu vykládá jako: věrnost, souhlasný postoj, oddanost, někdy až podlézavou.

Těmito dvěma kroky bylo vydání ruského občana Jevgenije Nikulina do USA a dále připojení se České republiky k hromadnému vypovídání ruských diplomatů ze západních zemí na základě podezření Velké Británie, že Rusko stojí v pozadí otravy dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery Julie v anglickém Salisbury.

Mezi oběma případy je ale jeden diametrální rozdíl. Zatímco vydání Rusa Nikulina do USA proběhlo až po tom, co se k žádosti o vydání do zahraničí vyjádřily české soudy, včetně toho Ústavního, a toto vydání posvětily svým kladným rozhodnutím, premiér „v demisi“ Andrej Babiš svým rozhodnutím vypovědět z České republiky tři ruské diplomaty jen naskočil na vlnu protiruské hysterie, která se vzedmula v Severní Americe a převalila se přes Evropu až do Austrálie.

Zatímco státy na celém světě vyhošťovaly jak na jeden befel stovky ruských diplomatů, a Rusko jim to vracelo stejnou měrou zpět, takže se začalo mluvit o začátku nové studené války, v Anglii, kde celá kauza vznikla, se rozhořel boj mezi ministrem zahraničí Borisem Johnsonem a vůdcem labouristické opozice (a možným budoucím premiérem Velké Británie) Jeremy Corbynem o to, kdo více poškozuje dobré jméno Velké Británie. Zda Johnson, který na základě jen své rusofobie a bez jediného důkazu v ruce nařkl Rusko z atentátu na Skripala, nebo Corbyn, který čelí vážným podezřením, že v minulosti mohl spolupracovat s československou tajnou službou, nemluvě o jeho příchylnosti ke krajně levicovým hnutím a jeho údajném antisemitismu.

Zatímco diplomaté všech možných států si po celém světě hráli na škatule škatule hejbejte se, v Anglii se vyšetřoval původ látky, která otrávila Skripala a jeho dceru. Výsledkem šetření není zatím nic, co by Rusko usvědčovalo ze spáchání tohoto činu. Britská laboratoř v Porton Downu nejprve oznámila, že není schopna určit, že látka byla vyrobena v Rusku. Po tom, co byla zřejmě pokárána z nejvyšších míst, však náhle prozřela a jednoznačně zapíchla prst do ruské obce Jeseňovo nedaleko Moskvy. Tolik aspoň tvrdí britský tisk. Tedy, to je výkon! Ze stavu hlubokého nevědomí do pozice stejně hluboké jistoty, a to během pouhých pár hodin! Věř si tomu, kdo chceš.

Spíše to zatím ale vypadá na velkou západní blamáž. Rusko vystupuje velmi sebevědomě a hýří iniciativami, když tu nabízí britské straně společné vyšetřování, jindy zase klade nepříjemné otázky typu, co se stalo se Skripalovými domácími mazlíčky, proč nebyli otráveni stejně jako jejich pán, když nebezpečná látka byla údajně volně rozptýlena na zápraží domu v Salisbury, kde všichni společně bydleli. Stopa mezitím už notně vychladla. Ve chvíli, kdy je reputace Velké Británie poškozena, celý svět čeká s napětím na výrok Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) v Haagu, na kterou se Rusko obrátilo se žádostí o zaujetí stanoviska.

Česká republika v průběhu jednoho týdne dvakrát osvědčila svou loajalitu k Západu. Udělala tak za cenu, že to znamenalo zlou krev v jejím vztahu k Rusku. Zatímco v případu do USA vydaného ruského hackera Nikulina to bylo v souladu s právem, vypadá to zatím, že vypovězení ruských diplomatů bylo spíše aktem bezpráví. Není, holt, loajalita jako loajalita.

 

Nezávislé noviny

Náhledové foto: pxb