Nebetyčná trapnost demonstrujících vysokoškoláků

Protesty vysokoškolské mládeže, konané na základě výzvy #VyjdiVen studentů DAMU, ukázaly veškerou trapnost světa, ve kterém se určitá část současné české mládeže pohybuje. Samotné datum akce, naplánované na 15.3., přímo vybízelo, aby bylo připomenuto neblahé výročí 79 let, jež právě dnes uplynuly od okupace Česko-Slovenska nacistickým Německem.

Smutné výročí, jehož důsledkem byla již za pár měsíců tragická smrt Jana Opletala, uzavření všech vysokých českých škol až do konce války, 1200 vysokoškolských studentů odvlečených do německých koncentráků, a poprava devíti vysokoškolských funkcionářů a studentů.

Každá akademická obec, hodna toho jména, by si toto výročí neopomněla připomenout a určitě by té chvíle využila k uctění památky svých předchůdců, zavražděných německými okupanty. Oni tehdy, v roce 1939, měli skutečné důvody, proč demonstrovat. Jejich demokracie totiž skutečně přestala existovat. Jejich stát byl totiž skutečně rozvrácen cizí mocí. Jejich životy byly skutečně existenciálně ohroženy. Ale oni neváhali a prolili svou krev. Pro své životy. I pro životy těch, co přijdou po nich.

A jací jsou ti jejich následovníci? Dneska jsme je mohli vidět v ulicích Prahy, když se účastnili studentských akci – prý na obranu demokracie. Ti z nich, co se shromáždili před právnickou fakultou Univerzity Karlovy, se ještě jakžtakž drželi. Sice se ani slůvkem nezmínili o výročí okupace českých zemí, neprojevili žádný vděk svým předchůdcům, na druhou stranu si aspoň udrželi určitý mravní standard. Nesnížili se k laciným útokům vůči demokratickým vítězům voleb. Naopak jasně deklarovali, že uznávají prezidenta republiky jako demokraticky zvoleného zástupce lidu. Že s ním nemusejí souhlasit, přesto jej ctí.

Toto je postoj hodný budoucích strážců zákonnosti v naší zemi. Zcela v pořádku byl i jejich apel na spolužáky, aby se pokoušeli ovlivňovat své okolí, aby se obraceli na své spoluobčany a pokoušeli se je rozumovými argumenty přesvědčovat o své pravdě. Aby se snažili překlenovat dnešní rozkol mezi tzv. pražskou kavárnou a zbytkem společnosti.

Tento postoj, skutečně občansky zralý postoj, ostře kontrastoval s úrovní, jakou se vyznačovalo shromáždění vysokoškolských studentů na Náměstí Jana Palacha v Praze. Studenty, kteří na schodišti Rudolfina ukazovali transparenty a dolů pořvávali hesla urážející premiéra Andreje Babiše a prezidenta republiky Miloše Zemana, nelze nazvat jinak než rudou pakáží.

Jenom bolševická pakáž může totiž urážet hlavu státu vulgarismy, které by slušný člověk nikdy nahlas nevyslovil. Jenom lidé, kteří neznají skutečný obsah slova demokracie, mohou  s takovou lehkostí znevažovat výsledky svobodných voleb v naší zemi.

Je zřejmě pro tyto neobolševické povahy signifikantní, že jak jsou trapní, tak jsou hloupí. Tím, že chtějí svrhnout Andreje Babiše, zbavují se bezděky i svého přirozeného spojence. Ten neobolševiky nenáviděný „agent Bureš“ je totiž zároveň tím snad nejodhodlanějším zastáncem členství České republiky v Evropské unii. To dokazuje například tím, jak se zuby nehty brání uzavřít politické spojenectví s SPD, právě proto, že požadavkem ze strany Tomia Okamury je uzákonění institutu referenda umožňujícího případné vystoupení z EU.

Když chce Bůh někoho zničit, raní ho slepotou, říká lidová moudrost. Naši nablblí vysokoškolští rudoši moudrost tohoto rčení dokazují takřka v přímém přeno

 

Nezávislé noviny