Mávání rudým hadrem před rozzuřeným občanem

V pondělí 5. 3. 2018 proběhly v mnoha velkých městech v České republice demonstrace, jejichž cílem bylo odstranění Zdeňka Ondráčka z čela parlamentní komise pro kontrolu GIBS. Shromážděným davům vadilo, že Ondráček byl v listopadu 1989 v řadách příslušníků Pohotovostního pluku SNB, zasahujícího na Národní třídě proti pokojně protestujícím studentům. Když pak Zdeněk Ondráček nevydržel soustředěný tlak ulice a poslanců a sám dobrovolně odstoupil z čela parlamentní komise, bylo to pro Českou republiku nepochybně dobře. A ještě lepší by bylo, kdyby se v české politice nevyskytovala nejen celá KSČM, ale ani žádná jiná politická strana vyznávající levicově-totalitní ideologii.

Že kromě komunistů v našem Parlamentu žádná taková strana už není? Tak to je hluboký omyl. Je jich tam totiž naprostá většina, jen se navenek tváří ušlechtile a demokraticky. Dobře totiž vědí, že na značnou část české veřejnosti působí levicová ideologie jako červený hadr na býka, a tak se snaží svou levicovost nedávat příliš okatě najevo. To nemění nic na tom, že v praxi uplatňují politiku podle těch nejmodernějších levičáckých trendů. Celý spor o Ondráčka tak byl jen zastíracím manévrem, jenž měl odvést pozornost veřejnosti od toho, že namísto nějakého titánského střetu mezi pravicí a levicí, tu ve skutečnosti probíhá kohoutí souboj mezi dvěma fakticky levicově orientovanými ideovými proudy, v němž KSČM ztělesňuje ten konzervativní, kdežto strany jako TOP 09, STAN, ČSSD a Piráti představují proud progresivistický.

Pro někoho, kdo volil kupříkladu TOP 09 v dobré víře, že tím dává svůj hlas pravici, může být tvrzení, že TOP 09 vůbec není pravicovou stranou tak trochu šok. Nicméně ačkoliv se TOP 09 na veřejnosti ráda staví jako strana s pravicovým programem, ve skutečnosti svým multikulturalistickým směřováním zcela nepochybně naplňuje parametry typické pro současnou liberální levici. Ostatně to, že dlouholetý předseda TOP 09 a maskot této strany v jedné osobě Karel Schwarzenberg byl předtím ministrem vlády za stranu Zelení, tedy partaje nepochybně krajně levicové, hovoří samo za sebe.

Co se týče Starostů, zde se jedná jen o jakýsi klon TOP 09. Piráti jsou rovněž stranou s jasně levicovým programem. KDU-ČSL se v posledních letech stále více vzdaluje svým pravicovým kořenům, čímž jen následuje ostatní evropské lidovecké strany. No a kdo nám z bloku, který se zřejmě jen kvůli matení veřejnosti nazývá „demokratickým“, vlastně zbyl? Pouze ODS, která však zjevně trpí nějakou mentální poruchou, protože jde o stranu, která by byla ráda pravicová, ale která se, když má svou pravicovost doložit nějakým činem, většinou bojácně stáhne. Navíc v ODS existuje její „pravdoláskařské“ křídlo, které je samozřejmě levicově-progresivisticky orientované, čímž dále oslabuje pravicovost celé strany.

V Poslanecké sněmovně získalo dominantní postavení hnutí ANO, vedené miláčkem davů, veleúspěšným podnikatelem a bývalým normalizačním komunistou Andrejem Babišem. Proti němu stojí ony tzv. demokratické strany, ve skutečnosti strany levicově-progresivistické. V posledních volbách sice utrpěly velké ztráty a některé se jen tak tak protáhly do Sněmovny. Přesto disponují stále velkým vlivem, který získaly tím, že se v minulosti hlásily k havlistické orientaci a díky tomu si vybudovaly silné postavení ve všech složkách státní správy, a hlavně v mainstreamových médiích. Svou politiku provádějí z moralistických pozic, čímž na veřejnosti působí mylným dojmem, že v jejich případě jde o nějakou „lepší“, „čistší“ politiku. Ve skutečnosti však bylo dlouholeté působení těchto stran na českou společnost ohromně škodlivé. Šlo o špinavou politiku vykonávanou za naleštěnými vývěsnými štíty. Ještě horší však je, že za demokraticky líbivou fasádou se i dnes skrývá obsah, který je při bližším zkoumání velice nevábný. Tvoří ho současná neomarxistická, chcete-li progresivistická politika, jak ji prosazují Německo a Francie, tedy nejdůležitějších státy Evropské unie, a bruselská unijní administrativa. A co je vůbec nejhorší, vnější znaky této eurounijní politiky získávají stále více totalitní rysy.

Když to tedy shrneme, o moc se u nás přetahují dva mocenské bloky. Jeden blok je vedený bývalým komunistou a snad i agentem STB. Andrej Babiš však nemůže vládnout, protože mu v cestě stojí druhý levičácký blok s totalitářskými sklony, snad pro oblbnutí českých voličů pojmenovaný jako blok demokratický.  Aby první, Babišovský blok mohl už konečně začít vládnout, potřebuje skrytou podporu KSČM, tedy strany s nepochybně totalitní minulostí. Nejlépe pak se zjevnou podporou ČSSD, strany, která pod předsednictvím Bohuslava Sobotky rovněž nabrala kurz směrem k neomarxistickým bájným zítřkům.  Výsledkem je celkem humorná situace, kdy jeden levičácký blok vyčítá tomu druhému, že chce vládnout s ještě levicovějším subjektem, a ten se brání, že on byl totalitní dávno v minulosti, kdežto ti, co ho kritizují, zavádějí totalitu právě dnes.

Zbývá ještě SPD Tomia Okamury, s kterou se ale nikdo ve Sněmovně bavit nechce, asi proto, že usiluje o zavedení prvků přímé demokracie. A v tom, že to úplně poslední, o co by stály, je občan, který by pravidelně zasahoval do politiky, jsou všechny ostatní partaje kupodivu zajedno.

 

Nezávislé noviny