Macronovo hnutí na cestě k historickému vítězství. Ovládne o víkendu nový prezident celý francouzský stát?

Tuto neděli se volební místnosti po celé Francii znovu otevřou. Voliči v druhém kole rozhodnou, kdo usedne v poslaneckých lavicích. Pokud se nestane zázrak, již dnes je takřka jisté, že většinu v Národním shromáždění bude mít úplně nová politická síla, La République en Marche!

  1. 6.2017 – Praha

Jak píše na serveru france24 Benjamin Dodman, nový francouzský prezident je na nejlepší cestě dosáhnout ohromujícího úspěchu v podobě zisku tří čtvrtin všech křesel v Národním shromáždění, zatímco opozici zbudou jen oči pro pláč.

Pařížský 16. městský obvod je nejzápadnější okrsek, který má za normálních okolností jen málo společného s 11. obvodem na východě Paříže, ze všeho nejméně pak záležitosti týkající se politiky. Zatímco první je obýván bohatým, bělošským obyvatelstvem, ten druhý je plný lidí z nejrůznějších etnik a sociálního postavení. Proto není nic neobvyklého, že ti první volí z 80 procent konzervativce, zatímco druzí holdují krajní levici. V prvním kole těchto parlamentních voleb však oba městské obvody svorně odevzdaly přes 43 procent hlasů kandidátům z nové centristické strany prezidenta Macrona. Cosi zvláštního visí ve vzduchu.

Kandidáti hnutí La République en Marche (LREM), často naprostí političtí zelenáči, dokázali dobýt dosavadní bašty francouzské politické pravice i levice, a to zcela ohromujícím způsobem. Podle vyhotovených politologických modelů by tak kandidáti z této strany mohli po druhém kole obsadit v Národním shromáždění až 430 z 577 křesel. A to bez započítání hrstky ztroskotanců z dosavadních stran jak na levici, tak na pravici, kteří v poslední chvíli ještě stačili naskočit na Macronovu Archu a zachránili se tak před politickou smrtí.

Zdá se, že pro 39letého prezidenta, muže, který dal slib, že svrhne „systém“, je teď vše přichystáno k opulentní hostině. A to jeho strana před ještě nějakými 15 měsíci vůbec neexistovala! Ale pokud bude trend nastartovaný v prvním kole potvrzen i 18. června, bude to v rámci francouzského dvoukolového volebního systému znamenat, že LREM získá jednu z největších parlamentních většin v historii. Veškerá moc v zemi tak spadne do klína jednomu jedinému muži: Emmanuelu Macronovi!

Z odstupu viděná volební neúčast

Pro mnohé zahraniční pozorovatele, zmatené britskou post-brexitovou situací a donkichotskou podobou amerického prezidentství Donalda Trumpa, je současná Francie úplným ostrovem stability. Macron je všeobecně hodnocen jako progresivní, až vizionářský muž. Až na několik málo výjimek (zejména ruskou a Trumpovu administrativu), Macronovo zvolení prezidentem mělo pozitivní ohlas na celém světě, nejvíce u evropských partnerů. Mnoho z nich by také souhlasilo s francouzským premiérem Édouardem Philippem, který v neděli s hrdostí v hlase oznámil, že „Francie je zpět,“ ať už to mělo znamenat cokoli.

Macronův triumf ale vyvolává i celou řadu otazníků, počínaje velkou neúčastí voličů, která velkou měrou přispěla k Macronovu úspěchu. Poprvé v dějinách se volební účast dostala pod 50 procent. To znamená, že 32,2 procent hlasů, které kandidáti LREM od voličů obdrželi, ve skutečnosti představuje pouhých 15,2 procenta elektorátu. Nikdy dříve ještě žádná strana nevyhrála díky tak málu hlasů, poznamenal deník Le Monde ve svém úvodníku v pondělním vydání. Mohlo to být varování pro Macrona, že reformy, které se chystá se svou stranou v příštích měsících zavést, budou postrádat legitimitu.

Vyluxovaná opozice

Existuje několik faktorů, které by vysvětlovaly onu současnou nezvykle velkou míru zdrženlivosti v zemi, jež je jinak extrémně zpolitizovaná.  Jeden vyplývá z obecně velké únavy z voleb, když si lidé během 12 měsíců nepřetržité kampaně museli projít primárkami a pak ještě dvěma koly prezidentských voleb. Druhým důvodem je samotný charakter francouzského volebního systému, v němž parlamentní volby vypadají vedle těch prezidentských jako nějaká podružná záležitost. Macronova volební kampaň, spočívající v hyperpersonalizaci politiky, tuto systémovou nevyváženost ještě zdůraznila.

Možná vůbec nejdůležitějším faktorem těchto voleb bylo ale celkové znechucení voličů z mainstreamových politických stran, které po dekády ovládaly francouzskou politiku. Konzervativní Republikáni budou ještě rádi, pokud tuto neděli získají sto křesel; zároveň to bude jejich vůbec nejhorší výsledek. A pro dosud vládnoucí Socialisty budou výsledky znamenat takřka naprosté vyhubení. Macron, který v odcházejícím socialistickém kabinetu měl funkci ministra financí, pobral nakonec všechny trumfy, když zapříčinil konec jejich vlády.

Ovšem ani další strany, které si snad dělaly naděje, že by se mohly svézt na vlně současných protisystémových nálad, neučinily žádné terno. Krajně pravicová Národní fronta Marine Le Penové, finalistky nedávných prezidentských voleb, selhala, když nedokázala přetavit slušnou podporu z prezidentských voleb v odpovídající počet parlamentních křesel (dosud to vypadá na zisk v nejlepším případě 5 křesel). Podobně dopadla krajně levicová Nepoddajná Francie, která byla natolik odhodlána stát se hlavní levicově orientovanou silou ve Francii, že se v kampani zaměřila na ostřelování už notně oslabených Socialistů. Výsledkem této bratrovražedné války bude parlament takřka bez zástupců levice.

Nová politika, nebo konec politiky?

Nové rozložení sil, kdy v Národním shromáždění bude mít LREM drtivou většinu, by se mohlo jevit jako značně problematické hlavně v tom případě, kdyby Macronovi političtí novicové získali klíčové posty jako parlamentní zpravodaj, vůdce parlamentní většiny a rovněž místa předsedů nejrůznějších parlamentních výborů, pro jejichž výkon jim chybí patřičná zkušenost. V případě politického neúspěchu už tu také, kromě Macronovy strany, nebude nikdo jiný, na kom by si voliči mohli zchladit vztek. Absence relevantní opozice tak hrozí narušit francouzský demokratický systém „brzd a protivah“ a devalvovat politickou diskusi. Macronův slib prosazení „nové politiky“, tak může naopak přinést úplný zánik politiky.

Stejně tak je ale možné, že LREM se časem rozpadne do mnoha frakcí, odrážejících názorové štěpení ve společnosti. Jak by jinak bylo možné uspokojit zcela rozdílní potřeby a požadavky voličů z 16. a 11. pařížského městského obvodu? Stejně tak se dá očekávat, že se boje nyní přenesou do francouzských ulic, kde se odbory a levicové síly pokusí překazit Macronovy reformní plány. Macron se už ostatně nechal slyšet, že požádá poslance, aby vládě dali pravomoc k vydávání dekretů, aby se tak co nejvíce urychlil legislativní proces. To se dá ovšem jen těžko vydávat za projev demokracie.

Nedělní chmurné vyhlídky a všeobecná apatie jsou v ostrém protikladu k překvapivému výsledku voleb, které se před pár dny konaly v Británii. Jen stěží si lze představit větší ironii: Francie, země všeobecně považovaná za stát, kde lze jen stěží něco prosadit, se právě chystá dát svému zcela nevyzkoušenému prezidentovi do rukou veškerou moc, aniž by jen tušila, co s ní provede, zatímco Británie míří do stádia bezvládí. Na první pohled to vypadá, že Francie je na tom lépe. Ve skutečnosti to ale byli britští voliči – a zvláště ti nejmladší – kdo dostali svou vládu pod kontrolu tím, že oslabili její schopnost prosadit tamější společnost silně rozdělující „tvrdý“ brexit. Pokud by náhodou Francouzi hluboce nesouhlasili s kroky, které Macron činí, budou mít po ruce jen málo možností, jak ho zastavit – pokud odmyslíme stavění barikád.

 

Více k tématu zde.

 

Nezávislé noviny, france24. Ilustrační foto: Par Original : La République en marche !Vectorisation : Adelsheim et Tubezlob — Travail personnel, based off https://storage.googleapis.com/en-marche-fr/E-MAILING/2017/images/REM/Logo-LREM-noir.jpg, font: Gill Sans, Domaine public, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=58880463