Krize našich dní

Klíčem k nalezení řešení problémů s migranty je pochopení pěti hlavních hrozeb, kterým současná Evropa musí čelit.

Je bohužel smutnou skutečností, že největší slabinou dnešní Evropy nejsou ani tak migranti, jako spíše jejich domácí pomahači, rekrutující se z intelektuálních a politických kruhů. Pohnutkou k jejich konání je názor, že národ je pojem, který se přežil a budoucnost patří nadnárodním svazkům. Zapomněli však, že člověk potřebuje pocit, že někam bytostně patří, a to mu žádná nadnárodní organizace poskytnout nikdy nemůže. Proto jsme svědky permanentní krize evropanství.

Vedle neschopnosti současných elit pochopit bazální důležitost, jakou v životě člověka hraje příslušnost k určitému národu, zde máme ovšem i další vlivy, které dnes oslabují naši identitu. Jedním z nich je například slučování demokracie s liberální podstatou společnosti. Evropské elity se snaží vzbudit dojem, že demokracie a liberalismus jsou jedno a totéž. To je zvláště nebezpečné v situaci, kdy v historicky nedávné době došlo k prolnutí liberální a levicové ideologie. Tzv. liberální demokracie tak dnes tvoří zvláště třeskutý koktejl umíchaný z levičáckého vizionářství, dogmatické zabedněnosti a odhodlání protlačovat své vize bez ohledu na následky.

Na dalších řádcích se pokusíme vyjmenovat skutečné hrozby pro dnešní demokracii:

1, odnárodněné elity

Dnešní elity vyrostly na neomarxismu tzv. frankfurtské školy, který v současnosti tvoří důležitou součást akademického vzdělávání na evropských univerzitách. Vystupují ostře proti nacionalismu, protože jej považují za přežilý a nebezpečný. Vzhledem k tomu, že jsou do značné míry existenčně závislé na čerpání evropských financí, plně podporují i integrační proces v rámci Evropské unie. Do nezbytné výbavy dnešního elitáře patří víra v univerzální platnost lidských práv (zároveň absence povědomí o existenci nějakých povinností) a představa, že multikulturní model společnosti je tím největším blahem pro evropský lid.

2. masová média

Novináři by měli v podmínkách liberální demokracie teoreticky představovat její „čtvrtou moc“. Ještě donedávna se mělo za to, že ta spočívá v povinnosti a právu být tzv. hlídacím psem demokracie. Tedy veřejně upozorňovat na existující negativní jevy ve společnosti a žádat o jejich nápravu bez ohledu na možné existující politické či obchodní tlaky. Způsob, jakým dnes fungují média například v sousedním Německu ale ukazuje, že západní novináři svou roli „čtvrté moci“ vzali tak doslova, že se stali skutečnou součástí oficiální moci.  Pro její udržení jsou pak schopni veřejnosti lhát, zatajovat či překrucovat fakta, zastrašovat – zkrátka uplatňovat tvrdou cenzuru. Tím se nejhrubším možným způsobem zpronevěřili svému poslání novináře v demokratické společnosti. Hlavně mainstreamová média zcela zklamala a ve srovnání s internetovými se ukazují jako zcela disfunkční a tudíž nepotřebná.

3, politický systém

Diskuse o tom, zda je lepší většinový nebo poměrný volební systém jsou zcela zbytečné, pokud volení zástupci lidu nejsou srozuměni s tím, že v parlamentu musí zastupovat skutečné zájmy těch, kdo je do funkcí uvedli. Současní politici ale zjevně upřednostňují jiné zájmy. Postupnou demontáží národních států podrývají základy, na kterých Evropa až dosud stála. Přitom nemohou nabídnout nic lepšího, než vize na úrovni vzdušných zámků. Tyto představy ovšem veřejnosti předkládají jako nutnost, která nemá alternativu. Zde je nutné ovšem poznamenat, že vše na světě má nějakou alternativu. A kdo tvrdí, že ne, je lhář a uzurpátor moci.

4, ztráta historické paměti

Dnes se stále více hovoří o nutnosti návratu k tradičním hodnotám a skutečným kořenům evropské civilizace, jejíž podstatu vždy představovala židovsko-křesťansko-antická tradice. Vliv této tradice je jistě nesporný, přesto je nutno podotknout, že se zapomíná na čtvrtý pramen evropanství, kterým bylo osvícenství. Právě osvícenství dokázalo zlomit tmářství, které do té doby panovalo v křesťanské Evropě a uvolnit stavidla pokroku. Díky osvícenství tu dnes máme technickou civilizaci, jejíž výdobytky nám závidí a zhusta využívají i ti, kteří nás jinak hluboce nenávidí, tedy vyznavači islámu. Je třeba si uvědomit, že až do doby, kdy v Evropě zvítězilo osvícenství, představovalo křesťanství stejnou hrozbu, jako dnešní islámský fundamentalismus. A osvícenství vytvořilo nejen předpoklady dnešní technické civilizace, ale i evropského parlamentarismu. Proto dnešní volání k návratu ke křesťanským hodnotám nemá daleko k požadavku, abychom se vzdali civilizace ve prospěch tmářství.

5. my sami

My sami jsme si největší hrozbou. To, že o svých dějinách nic neznáme. To, že nectíme své předky a oběti, které naší zemi přinesli. To, že jsme ochotni si nechat nadávat od těch, kdo naši zemi zrazují. To, že stále myslíme, že jsme něco méně jen proto, že žijeme v malé zemi. I to, že stále nechceme pochopit, že pro naši vlast je třeba čas od času přinést i oběti.

Až toto pochopíme, budeme znát i řešení krize našich dní.

Nezávislé noviny

Náhledové foto: ilustrativní obrázek, zdroj: pxb