Když se na Západě kácejí modly. Churchill a Wilson půjdou jako první!

Západním světem se šíří nové děsivé strašidlo: strašidlo nenávisti k vlastní minulosti. Jejími protagonisty jsou mladí levičáci, často potomci přistěhovalců z bývalých kolonií, kteří nejenže nesrostli s kulturou své nové vlasti, ale považují ji  do značné míry dokonce za nepřátelskou. Usilují  proto o její nahrazení kulturou jinou, která by dle jejich názoru spravedlivěji reflektovala vlastní identitu.

Kavárna Blighty v Londýně je tzv. tematickým podnikem. Hosté, kteří sem zamíří, záhy zjistí, že jsou v jednom z nejbritštějších podniků, jaké si jen lze vůbec představit. Majitel Chris Evans se nijak netají svým obdivem k Winstonu Churchillovi. Všude kolem jsou britské vlajky, nad hlavami hostů je zavěšena maketa Spitfire, legendární stíhačky z druhé světové války, a v rohu místnosti na lavici spočívá Churchillova figurína, která zdejší kavárenský ruch s potutelným úsměvem ve tváři mlčky pozoruje.

Právě pro svůj nezaměnitelně britský duch se ale zřejmě tato kavárna před měsícem stala terčem veřejné exhibice skupiny radikálních studentů z londýnské Školy orientálních a afrických studií (SOAS). Demonstranti se rozestavili mezi hosty kavárny, kteří se právě věnovali popíjení své kávy, a začali vykřikovat, že Churchill byl rasista a celá tahle kavárna je jen „propagací kolonialismu“. Jak upozornil v deníku the Sun publicista Guy Walters, stejná skupinka osob nedávno požadovala odstranění sochy Cecila Rhodese z areálu univerzity v Oxfordu. Už dříve se do hledáčku levičáků ze SOAS dostal také sloup s Horatiem Nelsonem, který požadovali strhnout.

 „Pokud tu britské impérium a celý Commonwealth budou ještě dalších 1000 let, lidé budou stále opakovat: to byla jejich nejskvělejší hodina.“ Winston Churchill

Guy Walters žádá aktivisty, aby si uvědomili, že pomníky minulosti vůbec neznamenají, že by tyto historické postavy byly úplně bez chybičky. Na druhou stranu požadavek na jejich odstranění znamená klást Churchilla na stejnou úroveň s takovými zavrženíhodnými osobami, jakou byl třeba Adolf Hitler.

Minimálně to však vypadá, že Winston Churchill neměl pravdu, když se domníval, že heroický boj lidu Velké Británie proti zločinnému nacistickému Německu bude jeho potomky obdivován ještě po mnoha staletích. Naopak to vypadá, že určitá část současných Britů se ve způsobu nazírání vlastní historie se svými předky očividně rozchází. A nejedná se pouze o osoby mající kořeny v bývalých britských koloniích. V řadách levicových, multikulturalistických Britů je celá řada lidí, jejichž předci bojovali v druhé světové válce.

Obdobná situace panuje i na druhé straně Atlantiku, v USA. Také tam probíhá urputný zápas o interpretaci vlastních dějin, který se vnějškově projevuje útoky na sochy konfederačních vojáků a politiků nacházející se na ulicích mnoha severoamerických měst. Spouštěčem k veřejným protestům proti „symbolům rasového útlaku“, jak tyto sochy levicoví aktivisté nazývají, byly události v CharlestonuJižní Karolíně v roce 2015. Tehdy tam Dylann Roof zavraždil devět Afroameričanů, protože doufal, že tak rozpoutá rasovou válku. V polovině loňského roku pak došlo ke krvavým střetům během úřady povoleného pochodu lidí v Charlottesville ve Virginii, kteří vyjadřovali svůj nesouhlas s odstraněním pomníku konfederačního generála Roberta E. Lee. Proti pochodujícím se postavili levicoví aktivisté, kteří na demonstranty křičeli hesla obviňující je z rasismu. Během potyček byla nakonec jedna z levicových aktivistek zabita, dalších 20 lidí na obou stranách pak zraněno.

„Raději bychom bojovali za naše bělochy, než za nějaké cizince.“ Výrok černošského předáka za občanské války Severu proti Jihu

Celá událost se stala záminkou ke kampani americké levicové fronty za odstranění pomníků „nevhodných osob“ z veřejných prostranství po celých Spojených státech. Ona „nevhodnost“ spočívá hlavně v přesvědčení levičáků, že jde vesměs o postavy z amerických dějin, které se ve své době hlásily k otrokářství či jinak podporovaly „útlak amerických menšin“. Robert E. Lee, legendární konfederační generál, je v této nové kulturní válce jedním z nejohroženějších. Jeho socha musela zmizet z Centrální haly Univerzity v Austinu v Texasu, nebo z kaple Univerzity v Durhamu. Vincent E. Price, představitel univerzity, prohlásil, že sochu dali odstranit proto, že to zajistí větší bezpečnost věřícím, a rovněž to vyjadřuje „hluboké a trvalé hodnoty zdejší univerzity.“

Na indexu nežádoucích osob se ocitli ale i takoví velikáni amerických dějin, jako Kryštof Kolumbus. V září 2017 multikulturalističtí aktivisté potřísnili červenou barvou ruce Kolumbovy sochy na Columbus Circle v New Yorku. Mluvčí městské radnice připustila, že socha by mohla být odstraněna, protože „Kolumbovy objevitelské cesty na západní polokouli vedly ke genocidě původního obyvatelstva.“ Podobně byly rudou barvou počmárány ruce i jiné Kolumbovy sochy, tentokrát v newyorském Central Parku. Na podsadu sochy pak vandalové umístili vzkaz: „Nenávist nebude tolerována!“ Kolumbově soše v Yonkers pak někdo rovnou urazil hlavu.

Svoje místo v americké historii a tím i právo materializovat se ve formě sochy umístěné na veřejně přístupném místě zřejmě neobhájí ani Thomas Jefferson, Theodore Roosevelt, John C. Calhoun, Francis Scott Key (všichni vinni rasismem), Woodrow Wilson (podporoval rasovou segregaci), a dokonce ani Johanka z Arku. U ní sice není zcela jasné, čím se provinila, jelikož se zapsala do dějin úplně jiného národa, ale i tak na její sochu, nalézající se ve Francouzské čtvrti v New Orleansu, kdosi počátkem roku 2017 načmáral: „Dolu s ní!“

Když se kácí les, létají třísky, dalo by se ironicky poznamenat. Situace je však příliš vážná, než aby bylo radno o takových věcech žertovat. Ukazuje se, že nejenže se současná Amerika ani z daleka nevypořádala s křivdami vzniklými po občanské válce, události, která se odehrála již před víc než 150 lety (!), ale že se tu mezitím vytvořily konflikty nové. Ty mají příčinu v hluboké proměně, k níž v americké společnosti průběžně dochází. Generace, které Ameriku objevovaly, budovaly a mocensky i duchovně ovládaly, ztrácejí pomalu ale jistě na síle. Tyto generace převážně bílých, protestantských mužů a žen ostatně zamířily do historie již dávno. Otázkou zůstává, co, nebo kdo  je nahradí. A je vůbec v moci zástupců všech těch menšin, které dnes tak halasně projevují svůj odpor k civilizaci, protože podle jejich slov nikdy nebyla civilizací jejich, dát Americe novou duchovní náplň? Jednotící sílu, která by americký lid přenesla přes bouřlivé časy, které jej nepochybně v budoucnu ještě čekají? Uvidíme.

 

Nezávislé noviny

Náhledové foto: Socha generála Roberta E. Lee. Zdroj: By Cville dog – Own work, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=21113526