Hvězdář Milan Rastislav Štefánik

Ačkoliv M. R. Štefánik patřil mezi ikonické postavy tří zakladatelů Československé republiky (vedle T. G. Masaryka a Edvarda Beneše), v dnešní době je v České republice spíše opomíjen. V článku si proto připomeneme jednu z jeho životních etap, kdy ještě netušil, že se stane politikem a celý svůj elán věnoval budování vědecké kariéry.

Milan Rastislav Štefánik pocházel z chudých poměrů. Narodil se roku 1880 v Košariskách na dnešním západním Slovensku. Jeho otec tam byl evangelickým knězem. Po vystudování evangelického lycea v Prešpurku (dnešní Bratislava) a absolvování gymnázia v Sarvaši se mladý Milan odhodlal k dalšímu studiu v Praze. Byl velice nadaným, ale také dost chudým studentem. Naštěstí se mu podařilo získat stipendium spolku Československé jednoty, a tak se do Čech mohl konečně vydat.

Po roku stráveném v Praze studiem stavebního inženýrství přestoupil na filosofickou fakultu, obor astronomie. Vedle studia byl velmi aktivní také ve spolkové činnosti. Hlavně ve spolku slovenských studentů v Praze – Detvan (jeho předsedou by pozdější ministr prvorepublikové československé vlády Vavro Šrobár). V době svých pražských studií Štefánik také s oblibou navštěvoval přednášky profesora T. G. Masaryka, jehož myšlenky a životní postoje si vzal z velké části za své.

Po obhajobě disertační práce a získání titulu doktor filosofie Štefánik řeší , co dál. V Čechách tehdy žádná hvězdárna nebyla, takže pokud se chtěl dál odborně rozvíjet, musel do ciziny. Vybral si Paříž. Do této tehdy skutečně světové metropole přijíždí koncem roku 1904 takřka bez peněz a jen s chabou znalostí francouzštiny. Štefánikovi ale pomocnou ruku podává tamější česká umělecká komunita. Přežije nejhorší období a konečně se mu podaří získat místo na hvězdárně v Meudonu u Paříže. Šéf observatoře, Jules Janssen, mu nabízí jen místo bez stálého platu, Štefánik přesto nabídku  okamžitě s nadšením přijme.

„Pohledni ke hviezdam, ked ťa čo sviera a budeš merať merítkom dobrým.“ M. R. Štefánik

Jakoby tušil, že je mu souzeno už jen málo klidného času, do vědy se vrhne doslova po hlavě. V roce 1905 poprvé vystupuje na vrchol Mont Blancu, kde Janssen provozuje malou  observatoř. Ve španělské Valencii v témže roce dokumentuje zatmění Slunce. Výsledkem těchto pozorování je pak série vědeckých článků, které mu pootevřou dveře do  francouzské elitní vědecké obce. V roce 1906 dvakrát vystupuje na Mont Blanc. Dějištěm jeho dalších astronomických pozorování je Turkestán ve střední Asii, kde opět hodlá studovat zatmění Slunce. Když pozorování kvůli špatnému počasí skončí nezdarem, Štefánik cestu přes Rusko využije aspoň k setkání se slavným spisovatelem Lvem Nikolajevičem Tolstým.

Hvězdárna v Meudonu. Zdroj: Wikipedie

V roce 1907 umírá Jules Janssen, a to je pro Štefánikovu další vědeckou kariéru těžká rána. V Janssenovi ztrácí nejen zaměstnavatele, ale také osobního přítele, který mu pomáhal zorientovat se ve složitém světě francouzské vědy plném intrik a bojů o kariéru.

Štefánikovi se po nuceném odchodu z hvězdárny v Meudonu dlouho nedaří získat uplatnění. Neúspěšně se třeba pokouší dostat do výpravy na jižní pól, kterou organizuje Jean Charcot. V roce 1908 také uskutečňuje tři poslední výstupy na Mont Blanc, kde se snaží zachránit bývalou Janssenovu observatoř. Když se mu  to nepodaří,  vydá se v roce 1909 aspoň na soukromé cesty po severní Africe.

„Svet je neobsiahlý v prostoru a neobsiahly v čase: dejiny jeho sú mu obsahom a zároveň účelom. Celý náš systém slnečný s ohromujúcou masou a milionročnou periodou mizí v nej bez stopy.“ M. R. Štefánik

V roce 1910 Štefánik z pověření francouzských úřadů odjíždí na Tahiti. V následujícím roce tam uskuteční pozorování úplného zatmění Slunce. Přesto, že Štefánik má ze všech přítomných vědeckých expedic snad nejskrovnější technické vybavení, je to právě on, kdo dosáhne nejlepších výsledků. Dostává za to ocenění od francouzské Akademie.

V dalším období života Štefánik řeší, co dál. Uvažuje o tom, že by na Tahiti zbudoval vlastní observatoř, nemá však pro to dost finančních prostředků. Místo toho z pověření francouzské vlády odjíždí do jihoamerického Ekvádoru, aby tam sondoval možnost vybudování telegrafní sítě a soustavy meteorologických stanic. Jednání s místními úřady jsou úspěšná a Štefánik za to po návratu od francouzské vlády dostává řád Rytíře čestné legie. To se ale píše už rok 1914 a další Štefánikův osud určuje znenadání propuknuvší světová válka.

Krušné válečné roky Štefánik prožije jako vojenský pilot, důstojník francouzské armády a zároveň diplomat ve službách Československa, dosud neexistujícího státu, který svým nevšedním osobním nasazením nakonec pomůže uvést v život. Ke své životní lásce – astronomii, se Milan Rastislav Štefánik už ale nikdy nevrátí.

O dalších, válečných osudech slovenského hrdiny čtěte zde: Letec Milan Rastislav Štefánik 

 

Nezávislé noviny

Náhledové foto: M. R. Štefánik v uniformě důstojníka francouzské armády. Zdroj: Autor: Photo tirée du site [1], visible sur Wikipedia Česky, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1375181

Foto: hvězdárna v Meudonu. Zdroj: Autor: Jean-Christophe BENOIST – Vlastní dílo, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2914718