Fiskální pakt EU jako Babišova zrada zájmů České republiky

Pokud je jsou muži pohybující se ve vrcholné české politice v něčem konzistentní, pak je to permanentní zrada, které se dopouštějí na vlastní zemi a svých spoluobčanech vždy, když dojde po nátlaku zahraničních mocnosti na lámání chleba.

Tak se zachoval Edvard Beneš, který se nakonec sklonil před diktátem nacistického Německa, konajícího ve spolupráci s našimi západními „spojenci“ a vydal bez jediného výstřelu Hitlerovi hranice státu, který měl hájit, čímž porušil všechny sliby, kterými dlouhé roky chlácholil českou veřejnost.

Zklamal Emil Hácha, který v Berlíně podlehl vydírání a „vložil osud českého národa do rukou vůdce Velkoněmecké říše“.

Zradil Klement Gottwald, který národu frustrovanému zradou Západu a terorem nacistů během druhé světové války sliboval vlastní československou cestu k socialismu a věrné přátelství Sovětského svazu, jež se ovšem zvrhlo jen v další tyranii.

Zradil Gustav Husák, když se z údajného reformního komunisty změnil v normalizátora a kolaboranta s brežněvovským Sovětským svazem, čímž zadusil veškerý společenský život v Československu na dvě další dekády.

Zradili všichni federální poslanci, kteří slavnostně odpřisáhli věrnost Československu, aby ho pak navzdory vůli většiny občanů pomohli zničit.

Zrady na vlastních ideálech se dopustil Václav Havel, který se podílel na válečných zločinech vůči lidu Srbska a napomáhal dnešnímu rozšíření militantního islámu na Balkánu.

Zklamal Miloš Zeman, když prezidentskou funkci vykonává stylem návštěvníka pivnice 4. cenové skupiny, čímž vážně narušil důstojnost prezidentského úřadu.

Hanebně se zachoval Bohuslav Sobotka, když v posledních dnech ve funkci premiéra země podepsal takzvaný Evropský pilíř sociálních práv. Ten má sloužit ke sjednocení výše sociálních dávek, což v důsledku může vést k rozlivu nelegálních imigrantů po celé Evropě. Ne náhodou je tento sociální pakt přirovnáván k druhému Mnichovu.

„Já nechci euro. Chci, abychom si zachovali korunu a mohli tak zásadním způsobem ovlivnit ekonomiku, pokud bude nějaký problém. Jakékoliv další integrace bych určitě nechtěl.“ Andrej Babiš 

Zatím nejnovější národní zradu můžeme sledovat v přímém přenosu, když s úžasem hledíme na kličkování Andreje Babiše, který před loňskými parlamentními volbami občany ujišťoval, že euro nepřijme v žádném případě a že další integraci odmítá, aby dnes, coby premiér v demisi, odsouhlasil přistoupení České republiky k evropskému fiskálnímu paktu.

Obsahem paktu je rámec pro rozpočtovou kázeň a koordinaci hospodářských politik členských států EU. Dále se státy zavazují zavést do rozpočtového procesu automatický mechanismus nápravy. Ten by byl spuštěn v případě, že by se stát závažným způsobem odchýlil od vyrovnaného hospodaření. Česká republika byla vedle Velké Británie a Chorvatska posledním členským státem Unie, který s připojením se k fiskálnímu paktu dosud váhal. Podstatné je, že se jedná o další vědomě učiněný krok na cestě vedoucí k přijetí eura. Což ostatně české vládě v demisi okamžitě vytkla opoziční ODS.

Andrej Babiš se tak zachoval přesně v dosavadní tradici těch nejhanebnějších českých politiků, kteří před národem něco na oko hlásají, aby pak učinili přesný opak. Ne náhodou se tyto postojové zvraty často týkají těch nejbytostnějších českých zájmů, které se v určitý moment ocitly v kolizi s velmocenskými ambicemi našich sousedů. Scénář je vždy stejný: politik se obhajuje tím, že svá rozhodnutí činí z prosté nezbytnosti. Že zachraňuje národ od následků, které lid ve své jednoduchosti a nevinnosti není prostě schopen myšlenkově obsáhnout, nicméně má věřit, že opatření jsou činěna v jeho nejvlastnějším zájmu. Výsledkem je však pravidelně jen další národní tragédie a následná morální kocovina.

Andrej Babiš dneškem porušil slib, který dal českému národu. Sám si tím vybral svůj další politický osud i místo, které mu jednou v českých dějinách bude náležet.

 

Nezávislé noviny, Týden.cz

Náhledové foto: Premiér v demisi Andrej Babiš. Zdroj: fob