Debolševizace Lidových novin

Redakci Lidových novin v posledních dnech opustilo několik redaktorů a externích spolupracovníků. Dle jejich vyjádření, která zveřejnili na sociálních sítích, šlo o reakci na dřívější krok Petry Procházkové, která dveřmi redakce práskla poté, co na serveru Lidovky.cz vyšel článek vyjadřující podporu premiéru Andreji Babišovi v jeho odhodlání nepřijímat žádné – vousaté, ani bezvousé – děti z uprchlických táborů.

Článek podepsala jistá doktorka Taťjana Horáková, předsedkyně Mezinárodního dětského kříže. Když se ukázalo, že neexistuje žádná organizace toho jména, dokonce neexistuje ani žádná doktorka Horáková, nastal poprask. Redakce Lidových novin kvapně uveřejnila vysvětlující článek, kde objasnila, že podobně jako ona už v minulosti naletělo mnoho jiných institucí i novinářů. „Horáková za své aktivity získala loni ocenění: Řád Elišky Přemyslovny,“ píše se v textu Lidovek. Na předávací ceremoniál si však cenu osobně převzít nepřišla. „Nemohla se dostavit. Je slepá a hluchá,“ vysvětlit redaktorům Lidovek prezident Nadace Elišky Přemyslovny Augustin Karel Andrle Sylor. Podle zjištění jiných novinářů doktorka Horáková komunikuje s vnějším světem výhradně prostřednictvím sms zpráv. Nu, vedle už mytického Járy Cimrmana získal český národ zřejmě další chimérickou postavu.

Petra Procházková si je ale jista, že ví, kde se doktorka Taťjana Horáková skrývá: na Úřadu vlády ČR. Právě od této státní instituce totiž redakce Lidovek, jak veřejně přiznal její šéfredaktor István Léko, text Horákové převzala. Procházková za tím vším cítí neviditelnou ruku premiéra Andreje Babiše. Podle ní je vše jasné: Babiš využívá svého postavení na Úřadu vlády jako zástěrky i záminky zároveň, aby mohl na stránkách Lidových novin, které vlastní přes tzv. svěřenecký fond, publikovat texty, obhajující před veřejností jeho politiku. Šéfredaktoru Lékovi Procházková prý zase vyčetla, že zveřejněním článku od Horákové dokázal, že ji neochrání před vlivem Andreje Babiše. „Nevím, kam budu psát, neměla jsem ani nic domluveného. Rozhodla jsem se odejít minulý čtvrtek a do pondělí jsem čekala jen proto, abych to Ištvánovi řekla do očí, protože mi to přišlo takto slušné. On se ke mně také vždycky choval slušně. Vůbec nevím, kam půjdu“, přiznala Procházková v rozhovoru pro server Aktuálně.cz.

Petra Procházková odchází z redakce Lidových novin až několik let poté, co celou mediální skupinu Mafra koupil podnikatel a miliardář Andrej Babiš. Od samého počátku bylo známo, že Babiš se pokouší svá média ovlivňovat, kdykoliv nabude dojmu, že píší v jeho neprospěch. Procházková v Lidovkách ale zůstala i potom, co na protest proti převzetí novin Andrejem Babišem odešla velká část redaktorů a kdy se změnilo vedení Lidových novin. Co se v nich totiž dlouho neměnilo, bylo propojení tohoto listu s levicově orientovanými osmašedesátníky, často bývalými komunisty. A to Procházkové zřejmě konvenovalo. Na stránkách Lidových novin totiž mohli s neztenčenou měrou dál publikovat lidé jako Petruška Šustrová, Jiří Hanák, či jejich moderní neobolševické klony jako Martin C. Putna.

Ostatně, právě Putna, známý tím, že bytostně nesnáší ruského prezidenta Putina (snad proto, že přes nápadnou podobnost ve jménech nemá zdaleka takový vliv a moc jako ruský prezident?), se nejnověji připojil k exodu neomarxistů a kryptokomunistů z Lidových novin. Zřejmě by se tam po odchodu známé rusofobky Petry Procházkové cítil se svými postoji již poněkud osamocen. V dnešním vydání listu jej proto musela zastoupit Radka Kvačková. „Petra Procházková se svěřila konkurenci,“ píše Kvačková v rubrice Poslední slovo (LN, 2. 10. 2018), „že se v Lidových novinách cítila korumpována svobodou. To vypadá na první poslech jako pěkná blbost. Při hlubším zamyšlení ale připouštím, že vydavatel může nechat lidi z různých pozic názorového spektra psát nekonformní texty a občas mezi ně vpašovat text nadržující. Osobně pozoruji nadržování průběžně, ale nikoliv v jednom médiu, nýbrž v mnoha, včetně těch, která si zakládají na tom, že jsou ,bio´či-li nekontaminovaná.“

Jádro pudla celého sporu o „doktorku Horákovou“, totiž tkví nejspíš právě v tom, zda noviny mají patřit „těm, co v nich píší,“ nebo jejich majiteli. Pokud platí to prvé, pak se můžeme den co den těšit na další várku politicky angažovaných textů psaných dle momentálního ideologického naladění jednotlivých redaktorů. V případě, že média ale patří skutečně svým majitelům, připravme se na to, že budou obhajovat – tu více, či méně, zájmy svých majitelů. A tak by to snad, pokud žijeme v kapitalismu, mělo i být, ne?

Nezávislé noviny

 

Náhledové foto: Petra Procházková. Zdroj: Autor: Ben Skála – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=16922496