Bolševizace slovenské politiky

Nevyjasněná vražda novináře Jána Kuciaka vyvolala na Slovensku vážnou politickou krizi. Ta v posledních hodinách smetla dosud jakoby nezničitelného premiéra Robera Fica i jeho šedou eminenci, ministra vnitra Roberta Kaliňáka. Opozice lačně nasála pach krve a volá po dalších čistkách.

Pokud budeme vycházet ze známých skutečností, pak někdy mezi čtvrtkem 22. února a nedělí 25. února 2018 došlo k vraždě Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Těla byla nalezena v rodinném domku v obci Veľká Mača. K zavražděným lidem nebyl přivolán soudní lékař, tzv. koroner. Těla ohledal místní doktor, proto ten velký časový rozptyl ve stanoveném čase smrti.

Na samotné vraždě by nebylo nic, co by nějak vybočovalo z obdobných případů, které se čas od času stávají. Jediný rozdíl byl v tom, že Ján Kuciak byl novinářem zaměstnaným v internetových novinách Aktuality.sk. Toto médium je vlastněno zahraničním vlastníkem, konkrétně švýcarsko-německou mediální společností Ringier Axel Springer. Ten se postaral, že se celé události dostalo skutečně exkluzivního zpravodajského pokrytí. Aniž by slovenská policie cokoli vyšetřila, násilná smrt Jána Kuciaka byla jeho zaměstnavatelem okamžitě označena za útok na novináře. Nahrálo tomu i nepochopitelné prohlášení prezidenta slovenské policie Tibora Gašpara, který bezprostředně po nálezu zavražděného novináře plácl na kameru, že Kuciakova smrt má nejspíš souvislost s prací, kterou dělal.

Nejprve se hovořilo o smrti tzv. investigativního novináře. To je ten typ žurnalisty, který chodí na schůzky s kamerou a mikrofonem ukrytými v příruční kabele a takto získává důkazy o osobách, které podezřívá z trestné činnosti. Jde tedy o jakéhosi policistu-amatéra. Později sami novináři přišli s opravou, že Kuciak byl ve skutečnosti tzv. datovým novinářem. Tedy člověkem, který sedí v redakci a v počítači vyhledává veřejně přístupné informace o osobách či kauzách, o které má zájem. Pak o tom napíše článek. Jde tedy o normální redakční činnost a není příliš jasné, kdo by se jí mohl cítit ohrožen natolik, že by kvůli tomu vraždil.

Novinářská obec přesto vyjádřila silný názor, že za vraždou by mohla být italská mafie ‚Ndrangheta, která se už údajně stačila usadit i na východním Slovensku. Podle bývalého Kuciakova kolegy Toma Nicholsona, zavražděný novinář měl údajně rozkrývat činnost této mafie a její možné propojení na osoby ve slovenské politice. Nitky mohly sahat dokonce až do nejvyšších pater politiky, konkrétně k osobní asistence premiéra Fica Márie Troškové. Ona a také bývalý poslanec Ficovy strany Smer Viliam Jasaň měli být napojeni na italského podnikatele Antonína Vadalu, údajného člena ‚Ndranghety na Slovensku.

Všech těchto indicií, spíše nejasně tušených než jasně prokázaných, se dychtivě chopila slovenská opozice. Příležitost chytili pevně za pačesy také novináři z liberálně levicových novin, kteří se celá léta trefovali do osoby premiéra Fica a byli už značně frustrováni z toho, že jediným výsledkem jejich snahy bylo, že Ficova strana Smer dostala ve volbách od slovenské veřejnosti vždy ten nejvyšší počet hlasů. Nyní měli ale konečně nabito a neodolali, aby spustili skutečnou kanonádu. Do ulic současně v hojném počtu vyrazili nespokojení slovenští občané. Tedy nevoliči strany Smer a také ti, co podlehli propagandě o ohrožení „nezávislých“ médií, troubené do celého světa zaměstnavatelem Jána Kuciaka, společností Ringier Axel Springer. Ta se už postarala o to, aby události na Slovensku dostaly ten správný mezinárodní rozměr.

Do situace se také ostře vložil slovenský prezident Andrej Kiska, pro něhož přišla celá kauza jako na zavolanou. Kiska byl totiž většinou slovenské veřejnosti vnímán jako jasná politická mrtvola, když se na něj provalilo, že dlouhodobě využíval letadlo slovenské vládní letky pro své soukromé návštěvy Popradu, kde má prezident trvalé bydliště. Nedávno dokonce oznámil, že nehodlá už znovu kandidovat do úřadu slovenského prezidenta. Kauza Jána Kuciaka pro něj tedy znamenala polití živou vodou, naději, že jeho politická kariéra nemusí být nutně na konci.

Celá situace na Slovensku nese rysy italské komedie, jako směsi bláznivých situací a neadekvátních reakcí, zalitých hustou omáčkou absurdity. Situace, kdy například premiér Fico předstoupí před televizní kamery s milionem eur v kabele, hodí ji na stůl  a peníze slíbí dát každému, kdo by policejní vyšetřovatele mohl přivést na stopu, byla až dosud vídána maximálně tak na plátnech kin. Údajný mafiánský boss Vadala je zatčen, pak propuštěn na svobodu, a o pár hodin znovu zatčen. Podle toho, jak se vyvíjí situace na slovenských náměstích. Slovenská policie evidentně střílí od boku, vystresovaná tlakem nespokojené ulice a návštěvami z bruselského ústředí, které na Slovensko posílá jednu delegaci za druhou, aby zdůraznilo, že událost má „celoevropský rozměr“.

Slováci jsou v hojném počtu znovu v ulicích, kam přišli s požadavky na změny ve slovenské politice. Spokojena jsou levicově-liberální média i slovenská opozice. Té se konečně podaří, čeho nebyla schopna dosáhnout ve férovém politickém zápase: po několika dnech krize odstupuje nejprve ministr kultury za stranu Smer Marek Maďarič. Slovenská ulice zavětří krev a spustí ještě větší povyk.  Ministr vnitra za stranu Smer Robert Kaliňák je daleko tvrdší oříšek než „měkký“ ministr kultury, přesto ani on nevydrží soustředěný tlak slovenských médií, politické opozice a davů vyřvávajících na náměstích jeho jméno a nakonec rovněž odstupuje. Tato resignace má nakonec aspoň větší logiku než stejný krok ministra kultury.

Zatím poslední obětí veřejného lynčování je dlouholetý premiér a současně předseda strany Smer Robert Fico. Tento muž byl dlouhodobě hodnocen jako člověk s mimořádnými vlohami pro politiku. Byl v čele postupně tří slovenských vlád. Za jeho premiérování se podařilo Slovensko rozhodně  posunout kupředu. Na druhou stranu mu byl vyčítán klientelistický přístup k politice, nevybíravé způsoby, s jakými přistupoval ke svým politickým soupeřům, a nepřátelský postoj k novinářům, obzvláště k těm levicově-liberálním.

Robert Fico včera podal do rukou prezidenta republiky Andreje Kisky svou resignaci. Jako premiér slovenské vlády tedy končí. Podle platné dohody ale Kiska jmenoval premiérem znovu člena strany Smer Petera Pellegriniho a dosavadní vládní koalice by měla zůstat rovněž beze změny. Stranu Smer nadále povede Robert Fico. Bude tak ze zákulisí nejspíše nadále ovlivňovat politiku. Slovenská opozice se už teď dala slyšet, že jí toto řešení politické krize neuspokojuje a požaduje předčasné volby. Za tím účelem chce svolat na náměstí další demonstrace.

Slovenskou vládu zatím povede Slovák s italsky znějícím jménem Pellegrini. Slovenská politika, prováděná dosud tak trochu po italsku, bude mít nejspíš další pokračování. Uvidíme, jak tento scénář ovlivní slovenská opozice, která si už možná teď někde za rohem chystá svoji Auroru, aby hezky po bolševicku dobyla vládní palác, když už toho nebyla schopna v řádných parlamentních volbách. Z prezidentského paláce dění ve slovenských ulicích s laskavým výrazem ve tváři přihlíží filantrop Andrej Kiska. Až zatáhne záclonu, zvedne pravděpodobně telefon, aby podal hlášení, na které na druhém břehu Atlantiku už netrpělivě čeká další dobrodinec lidstva – George Soros. Až se dozví, že revoluce v další evropské zemi je na cestě, spokojeně se pousměje.

A až konečně po moci lačnící slovenská opozice svrhne legitimně zvolenou slovenskou vládu, kromě strany Smer po tomto puči zůstanou ještě minimálně dva další poražení: slovenská veřejnost, která se brzy přesvědčí, že ve slovenské politice se tím nezměnilo vůbec nic, a Ján Kuciak, z něhož se stane sice při každé vhodné příležitosti oprašovaný pomník, na druhou stranu o okolnostech jeho smrti se už nejspíš nikdy nic pravdivého nedozvíme. Vůbec největším poraženým  však bude institut demokracie, která postupně zajde na úbytě, protože vláda již nebude v rukou zástupců ze svobodných voleb vzešlé většiny, nýbrž zbolševizovanou ulicí dosazené menšiny.

 

Nezávislé noviny

Náhledové foto: Demonstrace v ulicích Slovenska. Zdroj: fob