1989: padla Berlínská zeď. Východní a západní Berlín se spojily po 28 letech

Před 30 lety, 9. listopadu 1989, došlo k pádu Berlínské zdi. Tzv. Berlínská zeď byla masivní, většinou z betonových panelů postavená pevná překážka, oddělující od sebe západní a východní části Berlína. Její stavba začala 13. srpna 1961 a zeď kopírovala hraniční linii mezi tzv. západním sektorem (čtvrtěmi Berlína, které měly ve své okupační správě západní mocnosti) a tzv. východním sektorem města (čtvrtěmi Berlína pod správou Sovětského svazu).

Vznik Berlínské zdi byl reakcí politického vedení Německé demokratické republiky (NDR), s hlavním městem ve východním sektoru Berlína, na neustálý odliv obyvatelstva, které dávalo přednost životu v západním Německu (SRN), přičemž k odchodu ze země využívalo právě západního sektoru Berlína (odhaduje se, že mezi lety 1949 až 1961 opustily území NDR takřka 3 milióny jejích obyvatel).

Stavba Berlínské zdi probíhala v několika etapách. Ne počátku šlo o celkem lehkou technickou překážku. Ta byla v dalších letech dále zdokonalována, až v konečné fázi (v roce 1989) představovala sofistikovaný ženijně-stavební systém, sestávající se z vysoké zdi z betonových panelů, písečných pásů táhnoucích se podél celé délky zdi, záchytných plotů z ostnatého drátu, strážních věží a také vysokokapacitních hraničních přechodů pro automobilovou i železniční dopravu. A to o vše existovalo přímo uprostřed jednoho evropského velkoměsta!

Přestože Berlínskou zeď střežily stovky východoněmeckých vojáků připravených zastavit – i za cenu fyzické likvidace – jakoukoliv osobu, která by se nelegálním způsobem pokusila hranici mezi východní a západní částí Berlína překonat, mnoho lidí se o to přesto pokusilo. Jen málo z nich ale bylo úspěšných; většina prchajících byla na Berlínské zdi zadržena, či dokonce zastřelena. Přesný počet osob, jež byly za dobu existence Berlínské zdi východoněmeckými vojáky zabity, není dodnes zcela jasný. Většinou se uvádí počet kolem 200 lidí.

Samotnému pádu Berlínské zdi předcházely koncem 80. let četné odchody občanů NDR nejprve přes maďarsko-rakouskou hranici, na podzim roku 1989 pak dokonce i přes Československo, kdy východní Němci k emigraci na Západ využívali prostory velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze. Když pak východoněmecká a československá vláda na tento vývoj situace resignovaly a povolily hromadný odjezd na pražské ambasádě shromážděných východních Němců do SRN, ztratila Berlínská zeď vlastně smysl své existence.

Dne 9.11.1989 oznámily východoněmecké státní orgány, že občané NDR mohou začít volně procházet z východní do západní části Berlína, čehož stovky zkoprnělých východních Němců takřka okamžitě využily.

Dříve nedotknutelná Berlínská zeď se v dalších dnech a týdnech stala častým objektem fotografování, rozjaření občané ji dokonce začali spontánně rozebírat. Později bylo přistoupeno k její celkové demolici i ze strany německých úřadů. Do dnešních dnů se tak na původních místech dochovaly už jen nepatrné fragmenty Berlínské zdi.

Berlínská zeď byla snad nejviditelnějším symbolem studené války. Její konec předznamenal zánik nejenom státu, jejž měla chránit – Německé demokratické republiky, ale také dalších komunistických zemí ve střední a východní Evropě.

Foto: Brlínská zeď v roce 1977. Zdroj: Wikipedie. Autor: GeorgeLouis na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=28942679